[vc_row][vc_column][vc_column_text]
Rozvoj dopravního spojení bylo pro rozrůstající se průmyslové město na přelomu 19. a 20. století velmi důležité. Významným mezníkem se stalo vybudování železniční tratě jednak do Staré Paky, napojení na pardubicko-libereckou trať, a jednak do Sobotky, s připojením až do Sudoměře (Skalska).
První chatrné silnice se v našem okolí začaly stavět v 18. století. Mezi ně patří např. stará silnice z Lomnice přes Stružinec do Semil nebo z Lomnice do Libštátu. V roce 1829 se začala stavět silnice směrem na Ploužnici a Klepandu, ale obyvatelé Nové Vsi, Chlumu a Rváčova s tím nesouhlasili a vzbouřili se, a tak se raději začala stavět silnice přes Košov do Cidliny, aby byla Lomnice napojena na státní silnici Jičín – Turnov. Nová silnice k Semilům přes Hořensko, Světlou a Chuchelnu byla budována v roce 1837. Původně měla vést přes Tuhaň, ale místní obyvatelé si to nepřáli. V letech 1854-1855 byla stavěna silnice do Libštátu. V roce 1863 se začalo se stavbou silnic do Nové Vsi a do Bradlecké Lhoty. Jako poslední se budovala v roce 1906 silnice z Lomnice n. P. na Rváčov a do Rovenska, jejíž druhá část byla dokončena až v letech 1919-20. A tak byl dán základ dnešní silniční síti, která musí pojmout stále vzrůstající objem dopravy.
V meziválečném období byla osobní auta ve městě vzácností. Na náměstí čekával taxík pana Salaby, auty jezdívali lékaři za pacienty či bohatší místní továrníci za obchody. Nákladními auty se rozváželo uhlí, zboží a suroviny, které přijely po železnici a byly určeny lomnickým firmám. Ve dvoře tehdejšího Okresního domu č. p. 17 na náměstí stávaly stroje okresní silniční správy. Benzin bylo možno natankovat u čerpadel na Husově náměstí před hotelem Praha č. p. 37 a před drogérií pana Krejcara č. p. 17. Místní dopravu včetně pošty obstarávaly převážně koňské povozy. V poválečném období již aut postupně přibývalo. K odvozu do nemocnice sloužila sanita, která parkovala v garáži Okresní nemocenské pojišťovny č. p. 165.
Lomnicko až do roku 1858 postrádalo přímé železniční spojení. Dopravu do té doby zajišťovaly poštovní dostavníky a povozy. V roce 1858 byl zahájen provoz na části tratě Pardubicko-liberecké dráhy, a to na úseku Horka u Staré Paky – Turnov. Nejbližší zastávkou pro naše město se stala stanice Libštát (dnes Košťálov), kam k většině vlaků jezdily dostavníky. První projekt na připojení Lomnice k železniční síti pochází z roku 1896. Podle něho měla vzniknout místní dráha Ktová – Lomnice n. P. – Stará Paka. Trať ze Staré Paky do Lomnice byla vedena přibližně v dnešní trase, ale z Lomnice, jejíž nádraží bylo navrhováno v místech dnešní Kavánovy ulice, měla pokračovat přes Stružinec, Tuhaň, Žernov, Rovensko p. Tr. do Ktové, kde se měla napojit na trať do Dolního Bousova. Tento plán však byl později přepracován do dnešní podoby. Místní dráha Sudoměř (Skalsko) – Stará Paka měla navazovat na trať Mělník – Skalsko. V Lomnici byly stavební práce zahájeny 26. května 1904. K slavnostnímu otevření úseku Lomnice n. P. – Stará Paka došlo 1. června 1906 a v září byla zprovozněna trať Lomnice n. P. – Sobotka. Toto železniční spojení uvítala nejen Lomnice, ale i široké okolí. Místní drobní živnostníci a továrníci začali ihned železnici využívat k dovozu surovin a exportu výrobků i do vzdálenějších oblastí. Konečně bylo průmyslové Lomnicko spojeno po železnici se světem.
K vybavení lomnického nádraží náležela staniční budova s verandou, kolna sloužící jako skladiště pro účely udržování dráhy, podružné stavení se záchody, vodní jeřáb k doplňování vody pro lokomotivy s přináležející studnou, včetně malého domku ukrývajícího parní čerpadlo (pulsometr), staniční studna a nezbytné smetiště. V roce 1909 přibyla kolejová mostní váha o nosnosti 30 tun. Již v létě 1906 požádala firma Matoušek o povolení ke zřízení vlečné koleje a zřízení vlastního skladiště se složištěm. Následovaly další požadavky místních podnikatelů. Nádraží se postupně rozšiřovalo, v roce 1923 bylo zavedeno také elektrické osvětlení. K zestátnění dráhy došlo 1. června 1925. Provoz zajišťovaly čtyři parní lokomotivy.
Po válce prudce vzrostla osobní i nákladní železniční doprava. Významnou událostí pro město bylo zavedení rychlíku Krakonoš z Prahy do Svobody nad Úpou v roce 1948, který byl v roce 2002 zrušen. Nákladní doprava byla hlavně z důvodu menších sklonů trati zajišťována především ze Staré Paky formou tzv. smíšených vlaků, které přepravovaly i cestující. Od Mladé Boleslavi jezdily převážně osobní vlaky. Bohužel rušná doprava na místní trati je minulostí. Se zánikem velkých lomnických továren v 90. letech, zanikla hlavně nákladní železniční doprava. V současnosti z lomnického nádraží odjíždí denně jen několik osobních vlaků. Místní trať skomírá, dokonce se už několikrát uvažovalo o jejím zrušení.
Místní občané také využívali až do roku 1951 soukromé autobusové spojení do Turnova, Semil, Jilemnice a Jičína. Linka z Jičína později přešla pod ČSD. Ve válečných letech byla motorová doprava omezována jen na dopravu pracujících do továren a studentů do škol. Některé autobusy si musely nechat namontovat kotlík na spalování dřevěných kostek pro pohon plynem. Stanoviště všech autobusů bylo na Husově náměstí. V poválečných letech se doprava rozvíjela jak díky získaným trofejním německým autobusům, tak i nově vyráběným vozům. V roce 1950 byly zavedeny první linky ČSD (později ČSAD) na trasách Lomnice n. P. – Semily a Lomnice n. P. – Turnov a postupně přibývaly další – do Nové Vsi n. P. a Žďáru pod Kumburkem, Rovenska p. Troskami, Prahy či Liberce. Autobusy parkovaly v garážích v Popelkách. Autobusové zastávky byly v roce 1981 přesunuty na nově vybudované autobusové nádraží, které vzniklo na zavážce Pivovarského (Zámeckého) rybníka.
Po druhé světové válce místní nadšenci Aeroklubu ve spolupráci s místním národním výborem zakoupili pozemky nad Rybníčky směrem k Libštátu a začali budovat letiště. K slavnostnímu otevření letiště došlo v r. 1950. Bohužel sny o leteckém spojení Lomnice se světem skončily v roce 1958, kdy bylo letiště úřady zrušeno. Po roce 1990 byl založen Pegas air club, který se zasloužil o obnovu lomnického letiště.
Lomnicko se svými významnými turistickými cíli je pokryto sítí značených turistických cest, o které se pečlivě stará místní Klub českých turistů. Turistické trasy zahrnují vedle samotného města i zajímavá místa v okolí, jako jsou Tábor s rozhlednou, Obora se zámečkem, Alainovou věží či koupalištěm, Popelky s lyžařským areálem a vyhlídkou z můstku K 70, Košov – Hrádka – Ředice – Kozlov – Smetanova vyhlídka s úžasnými pohledy na Český ráj a další. V posledních letech se rychle rozrostla také síť cyklostezek a v zimním období je za příznivých klimatických podmínek upravováno až 30 kilometrů Lomnické běžecké magistrály.
[/vc_column_text][/vc_column][/vc_row][vc_row][vc_column][vc_gallery type=“image_grid“ images=“315,316,317,318,319,320,321,322,323″ title=“Fotogalerie sedmého zastavení“][/vc_column][/vc_row][vc_row][vc_column][vc_column_text]
Co bylo dříve na místě dnešního autobusového nádraží?
Autobusové nádraží bylo vybudováno na zavážce Zámeckého (Pivovarského) rybníka.
[/vc_column_text][/vc_column][/vc_row]
