[vc_row][vc_column][vc_column_text]
Jezírko pod Táborem je přírodní památka jižně od města Lomnice nad Popelkou. Uměle vytvořené jezírko rašelinového původu se nachází v nadmořské výšce 500 m na jihozápadním svahu hory Tábor (678 m n. m.). Jeho prvopočátky sahají do 19. století, kdy je nechal jako malou vodní nádrž vybudovat kníže Kamil Rohan. V roce 1996 bylo jezírko vyhlášeno přírodní památkou.
V roce 2005 byl vypracován stavebně-geologický průzkum dlouho neudržovaného jezírka a následně se přikročilo k jeho revitalizaci, která byla již nezbytná hlavně proto, aby byla zachována výjimečnost přírodní památky. Úpravy rovněž příznivě ovlivnily odtokové poměry jezírka a vodní režim okolí. Dnes má jezírko vodní plochu o velikosti přibližně 0,3 ha a je naplňováno několika okolními malými přítoky.
Důvodem k vyhlášení přírodní památky byl výskyt masožravé byliny rosnatky okrouhlolisté (Drosera rotundifolia), protože lokalita je jednou z nejbohatších v oblasti Českého ráje. Rosnatka tu je vázána na společenstvo Sphagnum teres-Carex rostrata, což je ostřicovo-mechové slatiniště s dominantními rašeliníky v mechovém patru a ostřicí zobánkatou v patře bylinném. Pozornost si zasluhují i další rostliny, některé z nich jsou na červeném seznamu ohrožených druhů (řeřišnice bahenní, vrbovka bahenní, bublinatka jižní), jiné patří k nepříliš hojným druhům jako ostřice nedošáchor nebo krtičník křídlatý Neesův, které najdeme na přítokovém potůčku. V sousedním smíšeném porostu roste např. žindava evropská či hruštice jednostranná. Vodní hladinu pokrývají splývavé lístečky okřehku. Z obratlovců můžeme připomenout obojživelníky, kteří se v jezírku se rozmnožují (skokan hnědý, čolek horský), nebo ptáky, kteří vyhledávají vodu, jako kachna divoká a konipas horský, z dalších ptáků jmenujme i typické druhy hlubokých lesů – datla černého, lejska malého nebo křivku obecnou.
Obora v lesích pod Táborem byla zřízena zřejmě na konci 16. století. V 19. století majitelé lomnického panství Rohanové oboru přizpůsobili pro lov a chov jelenů a daňků. Vybudovali zde i několik zajímavých staveb – Alainovu věž, jezírko pod Táborem, Alainův kříž a lovecký zámeček s arboretem.
Oborský rybník o rozloze 1 ha sousedí s loveckým zámečkem, který sloužil knížecí rodině převážně při podzimních honech. Po 2. světové válce byla obora přebrána Státními lesy. V letech 1965-1985 rybník obhospodařovali rybáři z Košťálova. V roce 1985 jej museli vrátit Státním lesům. V roce 1998 probíhala generální oprava rybníka. Byl vyčištěn od bahna a byla vybetonována nová hráz s výpustným zařízením. Před zahájením prací byli v průběhu vypouštění do vhodných náhradních lokalit přemístěni zdejší raci a škeble.
Současným majitelem rybníka je město Lomnice nad Popelkou, které jej pronajímá Českému rybářskému svazu, místní organizace Košťálov.
Rohanský lovecký zámeček, zděná podsklepená budova o dvou podlažích a s podkrovím, s bohatě vyřezávaným dřevěným průčelím byl postaven ve stylu švýcarské alpské architektury na místě starší myslivny zřejmě podle projektu knížecího architekta Josefa Pruvota v letech 1864-1868. V objektu se zachovala v přízemí keramická dlažba, v obytných místnostech dřevěné kazetové stropy, zdobené vitráže a další. Precizní řezbářská výzdoba je připisována rodině Bušků z Husi u Sychrova, která byla dvorním dodavatelem výzdoby zámku Sychrov. Z původně bohatě vybaveného interiéru se dodnes zachovalo jen několik kousků, které jsou uloženy v městském muzeu.
V oboře se původně chovala daňčí a jelení zvěř a knížecí rodina Rohanů zámeček využívala především k podzimním lovům až do roku 1945. V bezprostředním okolí zámečku byly vysazeny nejrůznější vzácné dřeviny a kosodřeviny, které dnes tvoří malé arboretum.
Po roce 1945 se stal objekt majetkem Státních lesů. V roce 2010 zámeček od Lesů ČR odkoupilo město Lomnice nad Popelkou a v prosinci 2012 byl prohlášen kulturní památkou.
Lomnické městské koupaliště bylo budováno v Oboře v letech 1936-7. Návštěvníky stále láká svým krásným prostředím. Po rekonstrukci nabízí příjemné zázemí, občerstvení, čistou vodu a prostor pro sport i odpočinek. Otevřeno je v letní sezoně denně od 9 do 20 hodin. Aktuální informace – teplotu vody – můžete sledovat přes webovou kameru na www.lomnicenadpopelkou.cz.
V roce 1714 prodává Jan Mareš pozemek u hráze Starolomnického rybníka na stavbu nového mlýna Mikuláši Jandovi za 3 zlaté 30 krejcarů rýnských. Vrchnosti musel mlynář Janda zaplatit přes 40 zlatých za dřevo, šindele a mlynářské potřeby. To splácel po dvou zlatých ročně. Po jeho smrti v roce 1738 koupil mlýn Jiřík Hiltman za 183 zl. Od roku 1743 ve mlýně hospodařili Saskovi. Nejprve Václav, od roku 1783 jeho syn Jan, od roku 1835 Janův syn František. Po Františkově smrti v roce 1849 převzala mlýn vdova Terezie Saková, která ho prodala Josefu Matoušovi ze Stružince za 1 880 zlatých. V roce 1906 byl majitelem mlýna František Matouš. Jméno majitele převzal i Starolomnický rybník, kterému se začínalo říkat Matouš či Matoušák. Rybník se v 1. polovině 20. století často v zimním období využíval k hokejovým zápasům a bruslení. V 60.-90. letech se o rybník staral rybářský svaz z Košťálova.
V roce 2003 dokončil požár zkázu Matoušova mlýna, který byl již několik let neobydlen a stal se místem skládky. Rybník Matouš s okolními pozemky byl v roce 2015 zakoupen městem Lomnice nad Popelkou.
Zámecký či Pivovarský rybník známe dnes pouze ze starých snímků či pohlednic. Na jeho místě bylo na počátku 80. let 20. století vybudováno současné autobusové nádraží.
V průběhu staletí sloužil rybník mnoha účelům. V případě nebezpečí byl jeho vodou napuštěn příkop, který chránil gotickou tvrz v místech dnešního zámku. V zimních měsících 15. – 16. století byl využíván k ledování pro potřeby městského pivovaru se sladovnou, který stával pod hrází (dnes domy č. p. 107-113), po požáru města v roce 1590 bylo právo vařit pivo předáno místní vrchnosti, jež si vedle zámku postavila v roce 1660 vlastní pivovar s vinopalnou. Pod hrází stával v 17.-19. století Podhrázský mlýn (dnešní dům č. p. 111). Vedle rybolovu sloužil rybník i k rekreačním účelům, např. výletům na lodičkách. Rybník měřil 2,21 ha a hráz při č. p. 105-114 byla zděná, asi 8 m široká.
Na počátku 20. století bylo zahájeno postupné zasypávání rybníka. Byla rozšířena ulice Na Hrázi a silnice ke Staré Lomnici, později byla větší část zavezena, a tak byly získány pozemky pro výstavbu kina, divadla, spořitelny, hasičárny. Na konci 50. let se přestalo v Lomnici vařit pivo, a tak rybník ztratil svou funkci zásobárny ledu. Na počátku 60. let došlo k jeho konečné likvidaci. Dnes rybník připomínají stromy v parku u autobusového nádraží, které původně roubily jeho břehy.
Mlýn, dnešní dům č. p. 111, stával pod hrází Zámeckého (Pivovarského) rybníka. První zmínka o něm pochází z roku 1701, kdy ho od vrchnosti koupil Jan Vlček. Mlynář platil vrchnosti 3 zlaté 30 krejcarů úroku a výmelného 23 korců. O dvacet let později mlýn koupil Daniel Maršálek a v dalších letech se vystřídalo nepřeberné množství majitelů. V 80. letech 18. století stála u mlýna i pila. V roce 1885 se kvůli špatnému hospodaření dostal mlýn do exekuce, v níž mlýn s pilou koupil Kamil kníže Rohan. Ten „od mlýna odprodal stavební místo na pilu“. Roku 1897 mlýn zdědil Alain kníže Rohan. O rok později mlýn zanikl. Budova bývalého mlýna byla stržena a na jeho místě byl novým majitelem v roce 1898 vystavěn dům dle plánů stavitele Jaroslava Hrubého. Dům prošel v roce 2015 celkovou rekonstrukcí s vyvýšením o jedno patro.
V Dolení Lomnici býval již v 16. století grunt a mlýn č. p. 15 – dnes dům v Kampelíkově ulici č. p. 515. Prvním písemně doloženým majitelem je Zikmund Mlynář, který v roce 1583 prodal mlýn Havlu Mlynářovi. Majitelé mlýna se často střídali. Na počátku 18. století mlýn koupil Jan Janda. Jeho rodina jej držela až do roku 1878, kdy se mlýn dostal do exekuční dražby. Zakoupil ho jilemnický měšťan František Jindříšek, ale o rok později se novým majitelem Podměstského mlýna stal Kamil kníže Rohan. Kníže mlýn zrušil a rozšířil pilu, kde se řezalo panské dříví.
JUDr. Alain Rohan, vnuk Kamila Rohana, v roce 1926 nabízí k prodeji pilu, okolní pozemky a les Chocholku. Zájem projevilo i město Lomnice, ale nakonec se nedohodli na ceně, a tak Alain Rohan tento majetek prodává soukromníkům a stavebnímu družstvu Rodinný domov. Majitelem pily se stává Josef Pivrnec.
Budova bývalého mlýna je dnes využívána k obytným účelům.
[/vc_column_text][/vc_column][/vc_row][vc_row][vc_column][vc_gallery type=“image_grid“ images=“305,306,307,308,309,310,311″ title=“Fotogalerie šestého zastavení“][/vc_column][/vc_row][vc_row][vc_column][vc_column_text]
Odkud vzala své jméno říčka Popelka?
Původně se jmenovala Lomnice, pravděpodobně proto, že vytékala z lomů, měla lomený tok a byla lomozná, hlučná. Jméno říčky přebrala vznikající údolní lánová ves, a tak došlo k přejmenování na Popelku, do které se prý házel popel, či proto, že měla popelavou barvu.
[/vc_column_text][/vc_column][/vc_row]
