[vc_row][vc_column][vc_column_text]
V polovině 17. století byl zrušen starší městský hřbitov, situovaný kolem kostela sv. Mikuláše, a v roce 1652 byl kolmo ve svahu nad farní zahradou zřízen hřbitov nový. Hřbitovní brána byla společně s márnicí postavena v roce 1886. Zeď byla rozšiřována postupně ve dvou fázích – v polovině 18. století a v 80. letech 19. století.
Nový městský hřbitov má protáhlý obdélný půdorys. Celý areál je ohraničen mohutnou kamennou zdí z červeného pískovce o výšce cca 170 cm a šířce cca 80 cm, zakončenou mírně spádovanou pultovou stříškou. Hlavní vstup tvoří litinová dvoukřídlá brána, která je osazena do sloupů z pravidelných pískovcových kvádrů. Na pravé straně od brány je vchod pro pěší, tvořený kazetovými dveřmi s kamenným ostěním. Na východní straně hřbitova je úzký boční průchod, na který se vstupuje po kamenném schodišti se zábradlím. V letech 2011-13 probíhala kompletní rekonstrukce hřbitovní zdi, při níž byla odstraněna nesoudržná omítka, odhalené zdivo přezděno, rozvalené části zdi byly vybourány a kompletně vyzděny v původním duchu.
V roce 2005 firma Pargent pro Lidový spolek péče o německé válečné hroby exhumovala válečné hroby z 2. světové války na cestě mezi areálem Elitexu a hřbitovem. Bylo odvezeno 33 kosterních pozůstatků do Ústí nad Labem, kde byly nejprve uskladněny a poté převezeny do Chebu, kde byly pohřbeny na nově vzniklém německém válečném hřbitově.
Na konci roku 2008 přešel celý hřbitov, včetně všech staveb (zvonice, kaple sv. Jana Křtitele, Svobodova hrobka, náhrobek Dr. Antonína Šlechty, mohyla s náhrobky z války roku 1866), z majetku římskokatolické církve do majetku města Lomnice nad Popelkou.
Na hřbitově odpočívají významné osobnosti našeho města. Nacházejí se zde i rodinné hrobky místních průmyslníků 19.-20. století – Šlechtovi, Mastní, Hornychovi, Horákovi, Svobodovi a další.
Zvonice je nejstarší stavbou ve městě. Dřevěná hranolová zvonice byla přenesena a vystavěna v roce 1652 na hřbitově (dle dendrologického průzkumu pochází z let 1592-3). Zvonice je vybudována na šestiboké zděné základně a zastřešena čtyřstrannou stanovou střechou, jež je kryta dvojitě kladeným řezaným šindelem. Vrcholová korouhev je zakončena čočkou a dvouramenným křížem. V prvním patře je zavěšen zvon z r. 1591 a malý zvonek.
Předchůdce dnešního velkého zvonu nechala po velkém požáru města v roce 1591 odlít majitelka panství Eliška z Martinic „… pro potřebu obce do Lomnice kostelu sv. Mikuláše svým vlastním nákladem na budoucí památku svou udělati poručila slovutnému Brikcimu z Cimperku, zvonaři na Novém Městě pražském…“. Z tohoto zvonu se zachoval pouze tento nápis, protože v roce 1755 pukl a byl nákladem věřících v roce 1756 přelit v Praze Zachariášem Ditrichem. Poslední oprava zvonu proběhla roku 1946, kdy byl pootočen z důvodu vytlučení věnce, byla opravena hlavice a čepy dostaly valivá ložiska.
Zvonice měla až do první světové války pět zvonů:
velký zvon s obrazem sv. Mikuláše z roku 1590, zrekvírován 24. 11. 1916
prostřední zvon od Elišky z Martinic byl zachován
malý zvon s obrazem sv. Václava a sv. Jana Nepomuckého z roku 1776, zrekvírován 2. 11. 1917
malý zvonek z roku 1734, zrekvírován 24. 11. 1916
malý zvonek z roku 1590 byl zachován
V roce 2008 přijalo město Lomnice nad Popelkou od Římskokatolické farnosti v Lomnici n. P. dar v podobě pozemku hřbitova se třemi stavbami, a tak mohlo zažádat o dotace na opravy zvonice, které proběhly v letech 2009-2010. Na začátku roku 2015 byla na zvonici obnovena šestice původně slepých oken.
V roce 2011 vzniklo neformální sdružení Lomničtí zvoníci. Po dohodě s majitelem zvonice městem Lomnice nad Popelkou oživili tradici zvonění a od Velikonoc toho roku (20. dubna) zvoní každé nedělní a sváteční poledne. Aktuálně se připravuje iniciativa na doplnění zbývajících dvou zvonů, které byly rekvírovány za první světové války.
Barokní kaple sv. Jana Křtitele se nachází v dolní části lomnického hřbitova a stojí na místě své předchůdkyně připomínané už roku 1609. Byla určena pro katolické obyvatelstvo, protože kostel sv. Mikuláše na náměstí tehdy sloužil evangelíkům. Na počátku 20. let 20. století měla o kapli zájem nově vzniklá Církev československá (husitská), která ji chtěla využívat k náboženským účelům, neboť v Lomnici nad Popelkou se k této církvi přihlásilo přes 1 100 obyvatel (sčítání lidu 1921), ale katolická církev s tím nesouhlasila. Od roku 2008 patří kaple společně se hřbitovem městu Lomnice nad Popelkou.
Zděná jednolodní kaple z roku 1768 je obdélného půdorysu a je zakončena při východní straně presbytářem. Kapli kryje mansardová střecha s obloukovým zakončením a se sanktusovou věžičkou. V interiéru se nacházejí dvě fresky s motivem sv. Jana Křtitele. V průčelí kaple stojí za pozornost kamenné ozdobené vázy, ve výklenku byla dříve umístěna plastika světce, která je nyní uložena v městském muzeu. Naštěstí kaple v průběhu času neprošla žádnou přestavbou, a proto ji dnes můžeme obdivovat v původní kráse. V roce 2015 byly na kapli vyměněny vstupní dveře a připravuje se i oprava celého objektu.
Mohylu, věnovanou památce na prusko-rakouskou válku v roce 1866, tvoří
tyřboký žulový podstavec, který je po stranách opatřen kovovými deskami s nápisy v češtině a němčině a vynáší jednoduchý latinský kříž. Mohylu nechal v roce 1895 zřídit Místní spolek v Jičíně.
První deska: Věnováno památce důstojníků a vojínů, kteří v Lomnici ranám v bitvě u Jičína dne 29. června 1866 obdrženým podlehli.
Druhá deska: 45. pěšší pluk – poručík Karl Maffei rytíř z Glatfortu, pěšáci: Ezechiel Barbiere, Ant. Quastalla, Virgil Domenico, Guisepe Tomclevi.
Třetí deska: 8. prus. těles. granát. pluk – pěšák Herrmann Öhlke. Místní spolek v Jičíně. 1895
Čtvrtá deska: 18. pěšší pluk – nadporučík Karl Bundsmann, poručík Friedrich Wünscher, kadet Rudolf Merkl, poddůstojníci Bernard Müller, Josef Wolf, Ant. Štěpán, Ed. Grimm, Josef Janeba, Fr. Zalman, pěšáci: Jan Jettmar, Václ. Havránek, Jos. Vous, Jos. Džmíček, Jan Novotný, Jos. Macháček. Neznámého jména 3 pěšáci.
Náhrobky padlých z prusko-rakouské války 1866
Náhrobky jsou pozůstatky malého hřbitova padlých z bitvy u Jičína 1866. Hřbitov byl v roce 1932 zrušen, zachováno bylo jen několik náhrobků a centrální památník. Zemřelí jsou vojáci z bitvy, kteří podlehli svým zraněním v lomnickém lazaretu (špitálu). Špitál muselo město Lomnice nad Popelkou zřídit na vlastní náklady, aby bylo ušetřeno drancování a vysokých rekvizic. Lékařskou pomoc zajišťoval převážně starosta města MUDr. Alois Kabeláč.
Náhrobek ze světle okrového pískovce je opatřen na čelní straně reliéfním zobrazením věnce s vetknutým mečem – hrob rakouského kadeta 18. pěšího pluku Rudolfa Merkla, který zemřel v Lomnici ve věku 16 let na následky zranění v bitvě u Jičína.
Náhrobek z červeného pískovce nese na čelní straně elipsovou niku s deskou – hrob rakouského poručíka 18. pěšího pluku Friedricha Wünschera, který zemřel na následky zranění z bitvy u Jičína.
Náhrobek ze světle okrového pískovce – hrob rakouského pěšáka 18. pěšího pluku Josefa Fouse (na mohyle uvedeno Jos. Vous), který zemřel ve věku 26 let v Lomnici na následky zranění v jičínské bitvě.
Náhrobek ze světle okrového pískovce je osazený na nízkém soklu – hrob rakouského poručíka 45. pěšího pluku markýze Karla Maffeie z Gorice, rytíře z Glatfortu, který byl v bitvě u Jičína třikrát zraněn a na následky zranění zemřel ve 20 letech v Lomnici.
Dvě ležící náhrobní desky ze žlutého pískovce s německými kříži a nečitelnými nápisy pocházejí z pruských hrobů.
Náhrobek Dr. Antonína Šlechty se nachází na lomnickém hřbitově. Svrchní část hrobky tvoří krycí žulová deska a pískovcový náhrobek, v němž je vložena bronzová busta Antonína Šlechty. Neorenesanční hrobka pochází z hořické dílny J. F. Černého, autorem busty je český sochař J. V. Myslbek (originál byl věnován Národní galerii v Praze). Byly zhotoveny i dvě repliky, z nichž jedna je v Sedmihorkách a druhá se stala součástí náhrobku – dnes je uložena v městském muzeu a na hřbitově je od roku 2008 pouze kopie.
MUDr. Antonín Šlechta (1810-1886), rytíř Sedmihorský, c. k. vládní rada, byl český lékař-balneolog, zastánce vodoléčby, zakladatel a dlouholetý ředitel Lázní Sedmihorky. Jeho otec František Šlechta byl hostinským a bratrem Petra Augusta Šlechty, zakladatele firmy P. A. Šlechta a syn. Antonín Šlechta získal základní vzdělání v Lomnici, gymnázium studoval v Jičíně a lékařskou fakultu na Karlově univerzitě. Po studiích působil jako domácí lékař v rodině hrabat Desfoursů na Hrubém Rohozci, poté jako městský lékař v Turnově. Seznámil se s novými metodami Vincence Priessnitze a po dohodě s hrabětem Aehrenthalem, který dal pro zřízení lázní k dispozici budovy a inventář, otevřel v roce 1841 Lázně Sedmihorky.
Hrobka rodiny Svobodovy se stala dominantou nové, rozšířené části lomnického hřbitova v 80. letech 19. stol. Podnikatel František Svoboda si nejdříve nechal udělat návrh na hrobku u lomnického stavitele Jana Šroubka, ale návrh se mu zdál málo reprezentativní, a proto o rok později zadal práci staviteli Josefu Seighemu. O sochařskou výzdobu se postaral novopacký sochař Jan Lukeš.
Stavbě dominuje průčelí s tympanonem, který znázorňuje žehnajícího Krista s dvojicí celebrujících andělů. V nikách průčelí jsou osazeny sochy alegorií Naděje a Víry. Nároží zdobí lucerny, vrcholový kříž na štítě se nedochoval. V interiéru je osazen oltář s krucifixem z bílého mramoru (dnes bohužel není vidět, protože vchod byl zakryt). Z původní skleněné vitráže se dochovalo pouze torzo.
K významným církevním stavbám ve městě patří i místní fara.
Stará fara původně stála níže u cesty na Novou Ves a nad farní zahradou byl po třicetileté válce vybudován nový hřbitov. V roce 1668, kdy stará fara dosloužila, byla postavena nová dřevěná fara s pavlačí směřující k městu.
Kamenná fara pochází z roku 1743, stojí na stejném místě jako její dřevěná předchůdkyně a byla v průběhu staletí několikrát přestavěna. V původním barokním stylu pravděpodobně zůstala křížová klenba v chodbě a sklepní prostory. K areálu fary patřily i tři hospodářské budovy, z nichž se zachovaly pouze dvě.
Hora Tábor, dříve nazývaná Chlum, je známým poutním místem, ale i turistickým cílem severovýchodních Čech. Již ve druhé polovině 14. století zde stála dřevěná kaple, kterou v roce 1527 nahradil dřevěný kostelík. Barokní kamenný kostel nechali vystavět v roce 1704 tehdejší majitelé lomnického panství Václav a Eva Konstancie z Morzinu. K dopravě stavebního materiálu nebylo prý použito povozů, ale vše potřebné vynosili sami poutníci.
Jednolodní stavba je založena na obdélném půdorysu a zakončena při východní straně presbytářem s přízemní sakristií. Loď kostela je zastřešena valbovou střechou, ve hřebeni je osazen sanktusník s otevřenou lucernou a cibulovou stříškou. Vedle táborského Ježíška (dnes repliky), kterého dle legendy vytvořil a sám vynesl na Tábor arcibiskup Arnošt z Pardubic, je nejcennější památkou z bohatého barokního interiéru oltářní obraz, jehož autorství je připisováno českému malíři Petru Brandlovi.
Každoroční událostí jsou táborské poutě, jejichž tradice prý sahá až do období rozšiřování křesťanské věrouky v našem kraji. Dříve se poutě konaly o letnicích ve svatodušní úterý, později byly přesunuty na následující sobotu a neděli. Na tzv. malou pouť se chodívalo v neděli po 6. srpnu na památku dne, kdy byl poutní kostel Proměnění Krista Pána zasvěcen.
Poslední rozsáhlé opravy kostela proběhly v 70.-80. letech 20. století. K jeho znovuotevření došlo 6. srpna 1989, kdy byl i slavnostně posvěcen.
Křížovou cestu při staré poutní cestě na horu Tábor tvoří výklenková kaple nad studánkou Křížovkou z roku 1868 a soubor zastavení s kaplí Božího hrobu z roku 1898. Kaple a zastavení byly v letech 1995-2000 rekonstruovány z veřejných sbírek a dobročinných darů.
Výklenkovou kapli nad studánkou Křížovkou vytvořil Alois Bílek z Podhorního Újezdu, autorem modelu sochy je Stanislav Sucharda, sochu samotnou ale zhotovil jeho otec Antonín Sucharda z Nové Paky. Sousoší zobrazuje novozákonní výjev Ježíše, který uzdravuje Lazara, ve štítovém tympanonu je zakomponováno plastické zobrazení žehnajícího Boha Otce. Kapli věnovali lomničtí Theodor Mastný a Václav Hornych.
Vodou ze studánky Křížovky si poutníci omývali oči v důvěře, že se zbaví zrakových potíží, a pověrečně do ní házeli křížky z větviček. Komu se křížek potopí, ten prý do roka zemře.
Zastavení křížové cesty zbudoval lomnický stavitel Jan Šroubek z iniciativy Ignáce Hornycha. Ve 13 cihlových kapličkách jsou na litinových deskách zobrazeny výjevy křížové cesty. Na soklech jednotlivých zastavení jsou z boku vytesány jména dárců z Lomnice, Stružince, Nových Dvorů (Xaverovic) či Tuhaně.
Zastavení I. – Ježíš před Pilátem
Zastavení II. – Ježíš na sebe bere kříž
Zastavení III. – Ježíš klesá pod křížem poprvé
Zastavení IV. – Ježíš potkává svou matku
Zastavení V. – Šimon z Kyrény pomáhá Ježíši nést kříž
Zastavení VI. – Veronika otírá Ježíši obličej
Zastavení VII. – Ježíš klesá pod křížem podruhé
Zastavení VIII. – Ježíš potkává jeruzalémské ženy
Zastavení IX. – Ježíš klesá pod křížem potřetí
Zastavení X. – Vojáci rozdělují Ježíšův oděv
Zastavení XI. – Ježíš je ukřižován
Zastavení XII. – Ježíš umírá na kříži
Zastavení XIII. – Ježíš je snímán z kříže
Zastavení XIV. – Ježíš je ukládán do hrobu – deska je osazena na objektu kaple Božího hrobu, která je postavena z čedičových kamenů (tzv. kyklopské zdivo) a do které byla pořízena dřevěná socha Krista v životní velikosti – řezbářské dílo Ferdinanda Stuflessera z Tyrol.
Po roce 1918 jsou v naší republice zakládány nové církve – mezi ně patří i Církev československá (husitská), která se hlásí k odkazu M. J. Husa. Dle sčítání lidu v roce 1921 se k této církvi v Lomnici ze 4 534 obyvatel hlásilo 1 128. Místní náboženská obec byla založena v roce 1927 a o deset let později slavnostně otevřela vlastní Husův sbor.
V roce 1928 žádá církev město o pozemek za biografem ke stavbě vlastního sboru, protože se věřící nemají kde scházet. Nebylo jim vyhověno. Zatím využívají pro bohoslužby zasedací síň radnice, později místnost v bývalé chlapecké škole č. p. 61 a od roku 1935 místnost po bývalém divadle na radnici. V roce 1932 chtějí ve veřejné dražbě koupit dům č. p. 62, bývalou dívčí měšťanskou školu. V roce 1935 opět náboženská obec žádá město o pozemek, tentokrát vedle sirotčince, ale nakonec kupuje pozemek po zbouraném domku č. p. 718, kde zahajuje výstavbu Husova sboru.
Funkcionalistická budova Husova sboru pochází z dílny místního stavitele Františka Pivce. Hlavní západní průčelí s dominantní věží, která má na vrcholu dvojramenný kříž s kalichem, se obrací do ulice 5. května. Úzká parcela a natočení věže do ulice byly příčinou nezvyklého půdorysného zalomení budovy. V roce 1941 byla v zadní části přistavěna zimní modlitebna. Interiér je funkčně rozdělen na dvě samostatné části – sakrální a obytnou. V přízemí se nachází kancelář, sociální zařízení, chrámová loď s kolumbáriem. V prvním patře je byt duchovního.
Vedle Církve československé (husitské) se obyvatelé Lomnicka hlásili po vzniku ČSR také k Českobratrské církvi evangelické. Na Rváčově se k této církvi hlásilo v roce 1921 více než 75 obyvatel z celkového počtu 523, na Lomnicku pak více než 290. Na Rváčov vždy třetí neděli v měsíci dojížděl libštátský evangelický farář konat bohoslužby. V roce 1927 byl pak povolen filiální sbor Českobratrské církve evangelické. Ve volbách byli stanoveni členové staršovstva kazatelské stanice pod vedením kurátora br. Karla Brodského z Černé a náměstka kurátora br. Ladislava Šádka, okresního oficiála z Lomnice. Ti společně s dalšími členy výboru usilovali o postavení nové kazatelské stanice v obci. Zatím se věřící scházeli v místní škole.
Plány na výstavbu zpracoval lomnický stavitel Vácslav Slaba a po jejich schválení synodním výborem byla naproti škole stavba v roce 1928 zahájena pod vedením stavitele Františka Kováře. Členové církve se sami aktivně podíleli na výstavbě. Slavnostní otevření modlitebny proběhlo 6. července 1929, na svátek upálení M. J. Husa. Oslav se vedle místních věřících zúčastnili významní hosté, mezi nimiž byl i bývalý libštátský evangelický farář Petr Marušiak.
V průběhu druhé světové války a převážně po ní došlo k odlivu místního obyvatelstva, které odchází do města či do pohraničí, což vedlo k omezení sborového života. Aktivity sboru se tedy přesunuly do Lomnice nad Popelkou, kde byl pro zřízení modlitebny vedle budovy soudu (dnešní základní umělecké školy) zakoupen objekt bývalého skladu pláten a přízí firmy Fr. Svobody (dnešní ulice J. J. Fučíka č. p. 94). Dnes již tento objekt církevním účelům neslouží, je v soukromém vlastnictví a není v dobrém technickém stavu.
Rváčovská modlitebna byla prodána a využívána obcí pro společenské účely. Při stavebních úpravách byl odstraněn církevní symbol kalicha. V roce 1962 byl tento objekt předán rváčovským hasičům, kteří ho po dvouletých opravách využívají dodnes. Dříve samostatná obec Rváčov je od roku 1985 součástí města Lomnice nad Popelkou.
[/vc_column_text][/vc_column][/vc_row][vc_row][vc_column][vc_gallery type=“image_grid“ images=“288,289,290,291,292,293″ title=“Fotogalerie čtvrtého zastavení“][/vc_column][/vc_row][vc_row][vc_column][vc_column_text]
Komu je připisováno autorství gotického krucifixu z kostela Proměnění Páně na hoře Tábor?
Autorem vzácného gotického krucifixu byl Arnoštu z Pardubic, první arcibiskup a metropolita český.
[/vc_column_text][/vc_column][/vc_row]
