[vc_row][vc_column][vc_column_text]
Nejvýraznější stavební proměnou prošla během minulého století část města kolem Zámeckého (Pivovarského) rybníka, dnes okolí autobusového nádraží. Rybník byl postupně od r. 1900 zavážen a pozemky v jeho okolí rozprodávány. K většímu zavážení Pivovarského rybníka došlo při výstavbě Městské spořitelny a následně Tylova divadla dle návrhu architekta Oldřicha Lisky z Hradce Králové na konci 20. let 20. století. Architektura divadla je zajímavou variací na funkcionalistickou a konstruktivistickou architekturu 20.-30. let, která s oblibou využívala pohledový rastr z režného cihelného zdiva. Stavba vnesla do městského prostředí svěží podobu moderní architektury.
Počátky ochotnického divadla v Lomnici spadají až do roku 1825, kdy zdejší studenti sehráli několik českých her. Hrávalo se po místních hostincích a od roku 1859 na radnici, která bohužel v roce 1862 vyhořela. Při budování nové radnice se již počítalo i s umístěním divadla, kde se hrálo od roku 1866 až do otevření Tylova divadla.
Již na konci 19. století si lomničtí ochotníci zřídili fond na výstavbu vlastního divadla, ale peníze se scházely velmi pomalu. Při oslavách 100 let lomnického ochotnického divadla byla myšlenka vlastního kulturního stánku oživena, a tak byla zakoupena parcela Na Hrázi. Odsouhlasený projekt Oldřicha Lisky byl předán staviteli Vácslavu Slabovi v roce 1929 a o osm měsíců později bylo divadlo hotovo. První hrou v novém divadle v říjnu 1930 byl Tylův Strakonický dudák.
Divadlo se během dalších let vylepšovalo a modernizovalo. V roce 1987 byla dokončena přístavba skladů a zkušebny. V 90. letech probíhala modernizace interiéru. V posledních letech byla postupně opravována fasáda a střecha, zrekonstruováno bylo i sociální zařízení.
Současným majitelem divadla je město Lomnice nad Popelkou, díky němuž byla budova zapsána v roce 2010 mezi kulturní památky. O provoz divadla se stará Kulturní a informační středisko Lomnice n. Pop. V prostorách divadla aktivně působí Divadelní spolek J. K. Tyl.
Kino bylo založeno v roce 1919 pod názvem Bio (válečných) invalidů. Na jaře 1921 byla na zavážce Zámeckého (Pivovarského) rybníka postavena provizorní budova biografu. Město souhlasilo s pronájmem tohoto pozemku na 12 let za poplatek 500 korun na rok plus čistý výdělek ze dvou představení. Obliba biografu rychle stoupala, např. v roce 1927 se promítalo 82 filmů a konalo se několik vzdělávacích přednášek. V roce 1932 byla kinematografická licence i smlouva o pronájmu pozemku prodloužena na dalších 12 let. Budova byla v roce 1940 opravena a sloužila až do roku 1952.
Současné kino bylo postaveno v roce 1953 architektem Červinkou na místě Bia válečných invalidů. Promítačem byl tehdy pan učitel Motejl, který učil v Cidlině. V roce 1969 bylo kino přestavěno na širokoúhlý formát a 5. 7. 1969 se hrálo po úpravách poprvé. Pan Zelenka, promítač, si dodnes vede ručně psanou knihu s poznámkami o všech filmech, které kdy v kině promítal, takže víme přesně, že onen první film byl Fathom s Raquel Welsh a největší hit toho roku byla legendární Angelika. V současnosti městské kino spravuje Kulturní a informační středisko Lomnice nad Popelkou. Bohužel zastaralá technika nedovoluje promítat filmy v premiéře, návštěvnost je velmi nízká, a tak je provoz kina omezen. Vlastník budovy město Lomnice nad Popelkou už připravilo projekt na rekonstrukci objektu a digitalizaci techniky. Zatím se však bohužel nepodařilo zajistit dostatek finančních prostředků.
Ve městě v letech 1930-1946 působilo i druhé kino, které v Tylově divadle provozovali místní ochotníci. Městské zastupitelstvo souhlasilo s jeho fungováním, protože byl velký zájem o promítání filmů a kapacita biografu nestačila. Správou kina byl pověřen Miroslav Matoušek. Ochotníci si provozem kina postupně vydělávali na dluhy ze stavby divadla. O licenci na promítání filmů žádali na konci 20. let i sokolové, aby pokryli náklady na přístavbu velkého sálu, ale nebyla jim udělena.
Po několika letech byla také obnovena tradice tzv. letního kina. Dříve se promítalo na letním stadionu, v současnosti probíhá letní kino na nádvoří lomnického zámku.
Loutkové divadlo obnovilo svou činnosti díky nadšeným sokolům, kteří v roce 1926 objevili v sokolovně bedny s poškozenými loutkami. Na popud Miroslava Ryšavého a Jiřího Pospíšila se opravy a výroby loutek spolu s malováním kulis ujal lomnický malíř Čeněk Sucharda, a tak mohlo být zanedlouho sehráno první loutkové představení pro děti. Po dokončení přístavby velkého sálu ke staré sokolovně v roce 1930 získali loutkáři svou stálou loutkovou scénu. Hrálo se od podzimu do jara pravidelně každý týden v neděli odpoledne.
V roce 1953 přešel soubor pod Závodní klub n. p. Technolen, ale dále se hrálo v sokolovně. Kvůli nevyhovujícímu stavu loutkové scény v sokolovně se loutkáři v roce 1980 přesunuli do Závodního klubu ROH n. p. Technolen č. p. 35 na Husovo náměstí (JKP) a soubor přijal nové jméno Popelka.
V současnosti působí loutkový soubor Popelka pod patronací DDM Sluníčko a svou stálou scénu má ve zrekonstruovaném lomnickém zámku. Původní loutky z roku 1926 byly díky dotaci Libereckého kraje opraveny a jsou vystaveny v prvním patře zámku před loutkovou scénou.
Druhý ochotnický spolek ve městě fungoval jako součást Řemeslnického, vzájemně se podporujícího spolku Svornost, který byl nepolitický a měl ustaveny odbory – podpůrný, pohřební, výletní, zábavní a divadelní. Založen byl v listopadu 1886 v hostinci Na Žofíně (dnes dům č. p. 723 naproti kinu), kde o rok později bylo sehráno první divadelní představení.
Divadelní odbor postupně hrál v několika lomnických hostincích, až nakonec zakotvil na počátku 20. století v hostinci svého předsedy Karla Podlipného (Husovo náměstí č. p. 35), který nechal pro tyto účely přistavět sál s jevištěm. Sál využívaly i kočovné společnosti, a tak v hostinci u Podlipných začala v roce 1913 profesionální pouť známého herce Zdeňka Štěpánka, který přijel vystupovat do Lomnice s Markovou společností. Na stejné místo se vrátil v roce 1963 při besedě a vzpomínání na své herecké začátky.
Ve 30. letech se majitelem hostince stal Ladislav Tichý, proto se mu začalo říkat U Tichých. V roce 1953 hostinec kupuje Závodní klub ROH n. p. Technolen, který si zde buduje svou základnu, později se nazývá JKP (Jednotný klub pracujících). Na konci 90. let budovu zakoupila firma Turek pro své obchodní centrum. I dnes dům zdobí svou fasádou s bustami M. J. Husa, K. Havlíčka Borovského a J. Žižky.
Po první světové válce byla díky mladé generaci bohatá činnost Svornosti obnovena. Některá divadelní představení byla za značného zájmu obecenstva sehrána i v přírodě, např. v Želechách, na Klepandě, v Popelkách. Ve 30. letech se spolek věnoval již jen divadlu, proto byl název změněn na Divadlo Svornost. Jeho největším úspěchem byla přímá účast na VII. Jiráskově Hronovu v roce 1937. V režii Oldřicha Lokaje byla uvedena hra F. X. Šaldy Dítě, s níž celostátní přehlídku ochotnických souborů Divadlo Svornost vyhrálo. Představení bylo označováno jako nadprůměrné a byly oceněny i mimořádné výkony herců. V dalších letech soubor připravoval také každoroční hudebně-literární pásmo zaměřené na roční období, na českou krajinu či na Lomnici. Divadelní spolek J. K. Tyl několikrát nabízel členům Svornosti sloučení a přesunutí do Tylova divadla, ale ti to nikdy nepřijali.
Od roku 1953 se Divadlo Svornost stalo součástí Závodního klubu ROH n. p. Technolen, který zakoupil budovu hostince. Zpočátku byla spolupráce se závodním klubem bezproblémová, ale postupem času klub pořádal více vlastních akcí, jež omezovaly možnost pravidelných divadelních zkoušek. Činnost Svornosti postupně ochabovala, až byla v roce 1963 ukončena. Svornost za 78 let své činnosti uvedla celkem 328 divadelních her, pásem a estrád.
Pěvecký sbor Bořivoj v Lomnici nad Popelkou patří k nejdéle působícím pěveckým sborům Libereckého kraje. Byl založen v lednu 1862, pouhý rok po pražském Hlaholu. Jeho prvním dirigentem byl lomnický regenschori František Doubravský, autor celé řady světských i duchovních skladeb, předsedou J. V. Mastný. První vystoupení měl sbor již v únoru 1862. V prvních letech sdružoval Bořivoj pouze muže.
Pěvecký spolek pořádal nejrůznější koncerty, akademie, besedy. Vypomáhal na akcích Sokola, při divadelních představeních, na literárních večírcích, zpíval na svatbách, pohřbech, významných akcích města, např. při položení základního kamene k nové radnici či při jejím otevření v roce 1865. Účastnil se i významných akcí v okolních obcích a městech. První spolková místnost byla v hostinci U Zlatého anděla (dnešní hotel Praha). Spolek si vždy pronajal místnost v některém z lomnických hostinců, ale zkoušel i v sokolovně, chlapecké či dívčí škole.
První světová válka utlumila činnost spolku, kterou po válce obnovil sbormistr Jan Motejl. Byla např. nastudována Dvořákova Rusalka (1. dějství) či Smetanova Hubička. V roce 1922 se v Lomnici již potřetí konal župní sjezd, na němž byl Bořivoj prohlášen „prvním spolkem v župě co do vyspělosti pěvecké.“ V roce 1932 obdržel spolek za svou 70letou pěveckou činnost zlatou medaili a diplom uznání.
I po druhé světové válce pokračoval Bořivoj ve své bohaté kulturní činnosti. V roce 1976 vystoupil sbor dokonce v Československé televizi. Od 80. let zůstal pro nedostatek mužských hlasů jen sborem ženským, což se naštěstí v nedávné době změnilo a opět je sborem smíšeným. Po 35 let vedl Bořivoj sbormistr Miloslav Valenta, kterého v roce 1998 vystřídala Zdena Lokajová. Od roku 2014 vystupuje smíšený pěvecký sbor pod vedením Petry Lukavcové.
Od 90. let 20. století sbor úzce spolupracuje s nově založeným lomnickým sborem Collegium musicum Český ráj. V roce 2002 se Bořivoj stává jedním z klubů Kulturního a informačního střediska v Lomnici n. P. se sídlem na zámku. Repertoár sboru reprezentuje vývoj vícehlasého zpěvu od 16. století po současnost. Často obsahuje i skladby hudby duchovní. Další žánry jsou zastoupeny lidovými písněmi, spirituály i sborovými úpravami populární hudby. Bořivoj je nositelem mnoha ocenění a čestných uznání Unie českých pěveckých sborů. Poslední ocenění „Zvláštní cenu poroty“ získal sbor na festivalu Foerstrovy Osenice 2015.
Není v Lomnici nad Popelkou jiného hudebního tělesa s tak dlouhou a bohatou historií. Smíšený pěvecký sbor Bořivoj ani dnes nechybí na nejrůznějších kulturních akcích pořádaných v muzeu, divadle, na zámku či v základní umělecké škole.
[/vc_column_text][/vc_column][/vc_row][vc_row][vc_column][vc_gallery type=“image_grid“ images=“276,277,278,279,280,281,282,283,284″ title=“Fotogalerie třetího zastavení“][/vc_column][/vc_row][vc_row][vc_column][vc_column_text]
Kdo inspiroval architekta Oldřicha Lisku při návrhu staveb Tylova divadla a městské spořitelny?
Návrhy obou staveb byly inspirovány dílem slavného architekta Josefa Gočára.
[/vc_column_text][/vc_column][/vc_row]
