[vc_row][vc_column][vc_column_text]
Kostel sv. Mikuláše stojí v místech, kde již ve 14. století stával dřevěný kostel, který v roce 1590 shořel při požáru města. Požár byl tak velký, že se roztavily i zvony. V roce 1592 byl na původním místě postaven nový kostel a u kostela vyrostla dřevěná věž pro zvony. Z této doby se zachovala pouze krypta a dva mramorové náhrobky majitelů Lomnice Václava Štěpanického z Valdštejna a jeho manželky Elišky z Martinic, protože kostel byl zbořen v roce 1781.
Již 13. června 1781 byl položen základní kámen k novému kostelu, který byl dokončen o rok později podle návrhu stavitele Antona Teimera jako jednolodní barokní stavba založená na obdélném půdorysu, zakončeném při východní straně presbytářem s patrovou sakristií. Kostel kryje vysoká sedlová střecha a nad presbytářem je osazen štíhlý jehlancový sanktusník (věžička). Na výzdobě se podílel např. sochař Jan Hájek z Kosmonos (sochařská výzdoba, průčelí, oltáře, kazatelna, křtitelnice) a pražský malíř Fidelius Weibel. Bohužel v roce 1849 postihl kostel s částí města velký požár, po němž z kostela zůstaly pouze obvodové zdi, část klenby se propadla a zničen byl i mobiliář. K obnově došlo o tři roky později, ale hlavní průčelí, které se při požáru zřítilo, již nebylo obnoveno v původní kráse. Zničeny byly i barokní varhany, které v roce 1882 nahradily varhany nové z dílny lomnického varhanáře Josefa Kobrleho. Poslední výraznější opravy kostela proběhly v roce 2002, poté byl kostel znovu vysvěcen.
Za zmínku stojí litinový erb Rohanů, donátorů kostela a posledních majitelů lomnického panství, nad hlavním vchodem, kříž lidové misie z roku 2004 a pamětní deska lomnického hudebního skladatele Františka Doubravského, který zde působil jako sbormistr a varhaník.
Městské muzeum bylo založeno v roce 1891 a sídlilo na radnici. V průběhu let se péčí správců muzea, vesměs vlasteneckých kantorů, sbírky všech oborů rozrůstaly, a tak ve třicátých letech byly přestěhovány do budovy nově vybudované měšťanské školy (dnes ZŠ TGM). Po 2. světové válce se muzeum přestěhovalo do tzv. Hrubého domu na Husově náměstí, budovu totiž věnoval pan Ing. Bedřich Šlechta, štědrý mecenáš lomnické kultury, městu s podmínkou, že zde bude trvale umístěno muzeum.
Hrubý dům byl v roce 2000 prohlášen za kulturní památku. Budovu nechal postavit v první třetině 19. století Petr August Šlechta jako jedinou neoklasicistní stavbu ve městě. Stojí na základech renesančního objektu z 16. století. Ve své době se jednalo o největší měšťanský dům na území bývalých okresů Semily a Jičín. Šlechtové Hrubý dům nejenom obývali, ale nacházela se zde i textilní manufakturní dílna do doby, než si ve Staré Lomnici nechali Šlechtové postavit novou mechanickou tkalcovnu. Ve vstupní šestnáctimetrové hale, tzv. mázhauzu, vykupovali Šlechtové od tkalců z celého Podkrkonoší, kterých sem v zimě docházelo až 12 000, plátna a prodávali jim přízi.
Šlechtové vybudovali třípodlažní kamenný objekt, pro který se brzy ujal lidový název Veliký neboli Hrubý dům. Jeho zdmi kráčely i dramatické dějiny města. V roce 1829 byla část Hrubého domu při místních selských bouřích vyrabována. Po bitvě u Jičína 29. června 1866 se jeho prostory staly na přechodnou dobu důstojnickým lazaretem rakouské armády. Do třetice zde tekla krev 5. května 1945, kdy byli nacisty u zdi budovy popraveni tři občané Lomnicka. Tragédii připomíná pamětní deska na muzeu.
V současnosti muzeum návštěvníkům nabízí několik stálých expozic, vedle historie města i etnografické oddělení, mineralogickou a zoologickou expozici, výstavní prostory, reprezentační místnosti původních majitelů rodiny Šlechtů, Památník Jaroslava Seiferta a galerii oblastních výtvarníků, expozici věnovanou historii a tradici sportu na Lomnicku, dále expozici o hoře Tábor, lomnických sucharech, loveckých trofejí atd. V muzeu pravidelně probíhají nejenom vernisáže, ale i přednášky, besedy, koncerty, audiovizuální večery a jiné kulturní akce.
Původní dřevěná radnice (rathaus) stávala uprostřed rynku (dnešní ostrůvek Husova náměstí) a byla obklopena masnými krámy a maštalemi. V roce 1590 vyhořela i s větší částí města. Obnovena byla až po dlouhých 18 letech, kdy se zlepšily poměry lomnických měšťanů. Radnice stála na stejném místě a byla opět dřevěná. O sto let později přikázal hrabě Jan Rudolf z Morzinu, majitel lomnického panství, původní radnici zbořit a pro výstavbu nové zakoupil sešlou hospodu v místech, kde stojí dnes. Nová kamenná radnice z roku 1724 měla podloubí a čtverhrannou věž s hodinami. Radnici postihly i další dva požáry města v roce 1749 a 1862.
Zhoubný požár 29. srpna 1862 zničil nejen budovu, ale i městský archiv a nové divadlo s vybavením, které na radnici sídlilo od roku 1859. Tehdejší starosta města Vincenc Mastný přikoupil z vlastních prostředků sousedící dům, protože nová radnice měla vedle sídla samosprávy sloužit i dalším institucím. O zpracování projektu požádalo město Josefa Pruvota, ředitele stavební kanceláře knížete Kamila Rohana, kterému lomnické panství patřilo. Základní kámen byl položen 2. května 1864 za hojné účasti lomnického občanstva. Nová radnice získala podélnou orientaci s neogotickou fasádou, nechyběla ani hodinová věž s korouhví. Ve dvouposchoďové budově radnice našly místo peněžní ústavy, divadlo, knihovna, obchody, průmyslová škola a později i muzeum, městská policie a četníci.
V roce 1903 byla budova přestavěna podle plánů lomnického stavitele Jaroslava Hrubého, který původně jednoduchou fasádu výrazně ozdobil o další neogotické tvarosloví štítů, pilastrů a malovaných znaků. Do průčelí radnice byl vsazen kamenný městský znak z roku 1817 (tatarský mužík s halapartnou, sekerou a přilbicí), ve štítu nad dveřmi na balkon, kde se původně nacházela kancelář starosty města, byl umístěn znak Království českého. U hlavního vchodu vlevo byla vsazena pamětní mramorová deska připomínající pobyt Bedřicha Smetany v Lomnici v roce 1871. V roce 1953, při další opravě radnice, renovoval lomnický akademický malíř Pavel Korbelář deset stylizovaných znaků lomnických řemesel (zleva kováři, tkalci, zedníci, řezníci, sedmero řemesel, bednáři, pekaři, mlynáři, ševci, obchodníci).
Před vchodem do budovy je v chodníku z barevných žulových kostek složen stylizovaný městský znak s textem L. P. 1994. V tomto roce došlo k výměně oken, střešní krytiny a obnově fasády, ale teprve až poslední rekonstrukce budovy z roku 2010 doslova rozzářila lomnickou radnici a interiéry přizpůsobila potřebám městského úřadu 21. století. Největší změny patrné na první pohled jsou např. výtah s bezbariérovým přístupem, interiér oddací síně a velké zasedací místnosti, která je rozdělena na velkou a malou. K celkové rekonstrukci budovy radnice došlo za finančního přispění Regionálního operačního programu NUTS II Severovýchod.
Při poslední rekonstrukci radnice byla pod podlahou v prvním patře nalezena plechová schránka, která obsahovala několik archivních listin a fotografií. Nejcennějším nálezem je Pamětní list, jenž podrobně popisuje nejen slavnostní otevření budovy radnice 29. srpna 1865, ale přibližuje požár radnice v roce 1862, následné budování a slavnostní otevření nové radnice. Autorem Pamětního listu je pravděpodobně učitel František Stránský. Ve schránce byl umístěn i notový záznam oslavné písně k otevření radnice z roku 1865, který byl nově nastudován a přednesen Smíšeným pěveckým sborem Bořivoj při slavnostním otevření zrekonstruované radnice 8. října 2010.
Střed Husova náměstí zdobí barokní mariánský morový sloup z roku 1713, který byl zbudován jako poděkování města za odvrácení morové pohromy. Při modernizaci Husova náměstí na konci 19. století byl sloup posunut blíže k dolní kašně. Poslední oprava kulturní památky proběhla v roce 2008.
Mohutná základna vynáší štíhlý hranolový sokl s reliéfním zobrazením ukřižovaného Krista. Na soklu je osazen 5 m vysoký válcový sloup zakončený korintskou hlavicí se soklíkem, který slouží jako podnož pro sochu Panny Marie Lomnické (Immaculaty), patronky města. Na balustrádě v rozích jsou umístěny sochy sv. Jana Nepomuckého, sv. Šebestiána, sv. Vavřince a sv. Rozálie. Autor je neznámý.
Na hlavním náměstí byly v roce 1758 zřízeny dvě kašny ze silných dřev na místě dnešních kašen. Voda byla do kašen přiváděna ze studny ze Záměstí.
Mezi kulturní památky byla zařazena dolní kamenná neorenesanční kašna z druhé poloviny 19. století. Ve středu čtvercového bazénu je osazen reliéfně zdobený trojboký pilíř s mísou a vrcholovou korouhví. Kašna byla vytvořena ze šedého pískovce neznámým autorem.
Pod kašnou byla vysazena v roce 1919 „Lípa svobody“.
V 90. letech 19. století se v rámci zasedání obecního zastupitelstva projednávalo, jak se bude jmenovat centrální lomnické náměstí. Padly tři návrhy – Husovo náměstí, Velké náměstí a Hlavní náměstí. Největší podporu získal první návrh, proti kterému zanedlouho vystoupil lomnický katolický farář. Několikaleté spory byly nakonec ukončeny v roce 1895, kdy obecní zastupitelstvo většinou hlasů název Husovo náměstí odhlasovalo.
Další snahou místních aktivních občanů byl záměr vybudovat církevnímu reformátorovi důstojný pomník. Vznikl tak Komitét pro postavení pomníku, v jehož čele stál starosta města Josef Doležal. Jeho hlavní náplní bylo sehnat dostatek peněz na zbudování pomníku, což se časem ukázalo jako velký problém. Z několika návrhů Husova pomníku byl nakonec vybrán projekt začínajícího pražského sochaře Jindřicha Říhy. Práce na zhotovení sochy probíhaly přímo v Lomnici a na zakázce pracovali dva sochaři z Hořic. K slavnostnímu odhalení pomníku došlo 22. července 1900 za účasti významných osobností, místních spolků, organizací a hojného občanstva.
Lomnický Husův pomník patří mezi nejstarší v Čechách – první byl vybudován v roce 1872 v Jičíně, pak ve Vojicích a Nové Pace, v Praze byl odhalen až v roce 1915. Pomník s nízkou základnou zvoncovitého tvaru vynáší čtyřboký kónický pilíř zakončený mohutným kalichem. Na čelní straně pilíře je ve spodní části osazena dvojice soch – tzv. Géniů – a v jeho střední části pak socha mistra Jana Husa.
Nejstarší peněžní ústav Občanská záložna (od roku 1937 Okresní záložna hospodářská) ve městě vznikl v roce 1861. V roce 1910 si vedení záložny nechalo zpracovat projekt u pražského architekta Ladislava Skřivánka, který navrhl místo zdemolovaného pozdně barokního hostince U Truhlářů (jinak také nazývaného hospoda U Zeleného stromu dle fresky na omítce domu) secesní novostavbu. Nový dům dodržel středověkou parcelaci i výšku a nenásilně se začlenil do západní části Husova náměstí. Jeho stavitelem byl Robert Niklíček v letech 1911-12.
Průčelí do náměstí dominuje režná plastická výzdoba z hořického pískovce s výraznými bosovanými pilastry, korunní římsou a okenními ostěními. V interiéru se dochovalo schodiště s bohatou výzdobou stěn a stropu (alegorie Pracovitosti). Dům byl od 50. let 20. stol. v interiéru několikrát přestavován, zanikla původní dispozice, členění průčelí, původní omítky. Po únoru 1948 byly všechny peněžní ústavy sloučeny, takže Okresní záložna hospodářská zanikla. V budově dále sídlila místní odborová rada a veřejná bezpečnost.
Vlastní jej město Lomnice nad Popelkou.
[/vc_column_text][/vc_column][/vc_row][vc_row][vc_column][vc_gallery type=“image_grid“ images=“253,254,255,256,257,258,260,261″ title=“Fotogalerie prvního zastavení“][/vc_column][/vc_row][vc_row][vc_column][vc_column_text]
Ve kterém domě dnes sídlí městské muzeum a galerie?
Městské muzeum a galerie dnes sídlí v majestátním klasicistním Hrubém domě podnikatelské rodiny Šlechtů čp. 43.
[/vc_column_text][/vc_column][/vc_row]
