[vc_row][vc_column][vc_column_text]
Lomnický zámek stojí na místě bývalé gotické tvrze, která byla postavena ve 13. století na vyvýšeném místě na západním konci nynějšího Husova náměstí. Tvrz měla okrouhlý půdorys a byla obroubena hradbami a příkopy. Poddaní lomnických pánů osídlili nynější Starou Lomnici západně a Dolení Lomnici východně od tvrze.
Prvními majiteli byli pravděpodobně rytíři Košíkové, po nichž tvrz ve 14. století přebírají Valdštejnové, ale od roku 1397 až do husitských válek patřila opět Košíkům. Jan Košík roku 1417 společně s bradleckým pánem válčil s králem Václavem IV., důvodem byly majetkové spory. Lomnickou tvrz i hrad Bradlec poté obléhala a dobyla královská vojska pod vedením královského hejtmana Hynka Jablonského. Oba šlechtici byli zajati, ale král jim udělil milost.
Za husitských válek vymírají Košíkové po meči, a tak se lomnická tvrz stala královskou odúmrtí. Král Zikmund ji dal do užívání Hynku Krušinovi z Lichtemburka, ale ten ji nakonec přenechal dceři Beneše Košíka Škonce, která se provdala za Aleše ze Šanova. K stavebním úpravám tvrze došlo za vlády Jana z Černína a poté Jana Bělského z Kařišova. V roce 1505 byla postavena vysoká kamenná věž a padací most na straně k náměstí. Roku 1524 Jan Bělský prodal tvrz Lomnici s městečkem, poplužím a několika okolními vesnicemi pánu na hradě Štěpanice Vilémovi z Valdštejna.
S vládou Valdštejnů je spjata doba hospodářského, kulturního i stavebního rozvoje města. Vilémův syn Václav Štěpanický z Valdštejna přestavěl v letech 1566–1567 gotickou tvrz na renesanční zámek, který v roce 1590 při velkém požáru centra města vyhořel.
Vyobrazení nádvoří zámku se zachovalo v tzv. Lomnickém graduálu, skvostné iluminované památce z let 1578-1583, která vznikla na objednávku literátského bratrstva při kůru kostela sv. Mikuláše a za podpory majitelky panství Elišky z Martinic, vdovy po Václavu z Valdštejna. Osudy samotného graduálu jsou velmi dramatické, protože i přes odpor měšťanů bylo dílo později odvezeno do Vrchlabí, správního centra Morzinů. Na přelomu 19. a 20. století byl graduál dokonce považován za ztracený. Teprve v roce 1945 byl náhodně objeven v archivu vrchlabského zámku. Nyní je umístěn v Národní knihovně České republiky v pražském Klementinu.
Podrobný popis zámku po požáru v roce 1590 se dochoval v lomnickém urbáři z roku 1667, podle něhož víme, že byl opraven, chráněn dvojí hradební zdí s příkopem a před věžovitou první branou byl padací most. V patře byly obytné místnosti, dva sály, kaple a kancelář, na půdě sýpky a pod zámkem tři sklepy na led. Uprostřed zámeckého nádvoří byla kašna, na zámek navazovala zahrada a sad, později od roku 1660 pivovar a vinopalna. Sídlo po severovýchodní straně chránil Zámecký (Pivovarský) rybník, dnešní autobusové nádraží.
Během třicetileté války byly držitelkami panství sestry Apolena a Eliška z Valdštejna, které jejich příbuzný Albrecht z Valdštejna donutil, aby mu postoupily lomnické panství. Po Albrechtově smrti v roce 1634 se panství vrátilo do rukou Elišky. V roce 1647 byl zámek s městem vypleněn švédskými vojáky, kteří ze zámku sebrali všechny kovové předměty. Eliščin synovec Jan Viktorín z Valdštejna v roce 1654 prodal zámek i s Lomnicí Pavlu hraběti z Morzinu, i když některé prameny uvádějí jako kupce jeho syna Jana.
Pavel hrabě z Morzinu připojil Lomnici se zámkem k vrchlabskému panství, které nedlouho předtím jeho rod získal za vojenské služby v císařském vojsku během třicetileté války. Centrem morzinovského panství se stalo město Vrchlabí, přesto Pavlův vnuk Václav hrabě z Morzinu nechal v letech 1730-1737 přestavět lomnický zámek do dnešní barokní podoby. Vzhledem k nedostatku peněz se ale nepodařilo zrcadlově připojit druhou polovinu objektu se dvorem uprostřed, a tak zámek zůstal jako trojkřídlá jednopatrová budova s valeně klenutými sklepy. Boční křídlo k náměstí bylo zvýrazněno mansardovou střechou a členitější barokní fasádou.
Ve dnech 7. a 8. května 1776 pobýval na lomnickém zámku pozdější císař Josef II. s bratrem arcivévodou Maxmiliánem a generálem Laudonem. Od Morzinů zámek s lomnickým panstvím koupil v roce 1796 trutnovský kupec Ignác Falge, jehož vnuk v roce 1834 Lomnici prodal Karlu knížeti Rohanovi, majiteli sychrovského panství.
Zámek sloužil za vlády Morzinů a Rohanů jako sídlo vrchnostenských úřadů. Od roku 1850 zde začal úřadovat c. k. okresní soud. Město muselo svým nákladem dát upravit místnosti pro kanceláře a vězení, v prvním poschodí byly soukromé byty.
Od dr. Alaina Antonína Rohana koupilo zámek v roce 1919 družstvo Živnostenský dům v Lomnici. Tehdy začala přestavba zámeckých prostor pro živnostenské účely. K přední části dvora bylo přistavěno nové schodiště a z bytů v prvním poschodí byl vytvořen velký sál.
V 2. polovině 20. století na zámku sídlily např. základní umělecká škola, knihovna, klub důchodců či technické služby. V letech 2009–2010 byl objekt za finančního přispění Regionálního operačního programu NUTS II Severovýchod kompletně zrekonstruován a v současnosti budovu spravuje Kulturní a informační středisko Lomnice nad Popelkou. Sídlí zde městská knihovna s loutkářským souborem Popelka. Zámecké prostory jsou využívány pro nejrůznější kulturní a společenské akce.
Erb ve štítu zámku
Erb rodu Rohanů ve štítu zámku směrem k Husovu náměstí znázorňuje dělený štít, kde na pravé červené polovině štítu je devět zlatých, proražených a pod sebou řazených rout. V levé stříbrné polovině štítu se nachází třináct hermelínových ocásků. Štít drží ve svých prackách dva zlatí lvi jako štítonoši. Nad štítem je knížecí koruna s erbovním pláštěm. Pod štítem se nachází heslo Rohanů „Potius mori quam foedari“ (Raději zemřít, než zradit).
Lomnice nad Popelkou měla právo vařit pivo a pálit kořalku už od 15. století. K roku 1462 je zmiňován městský pivovar a sladovna, jež stávaly na místech domů č. p. 107 až 113 v dnešní ulici Plk. Truhláře (dříve Na Hrázi). Po velkém požáru města v roce 1590 bylo město nuceno postoupit ekonomicky výnosné várečné právo lomnické vrchnosti, která za tento ústupek slíbila pomoc při obnově města.
Panský pivovar, dnes nejstarší budova ve městě, byl postaven Morziny v roce 1660 za zámkem v blízkosti Zámeckého (Pivovarského) rybníka. Pivo se zde vařilo třicetkrát za rok po dvaceti dvou sudech. Od knížete Alaina Rohana koupila roku 1908 panský pivovar č. p. 1 a vedlejší panskou krčmu za 72 tisíc korun společnost Pivovar a sladovna hostinských v Lomnici n. P.
Lomnický pivovar byl znárodněn v březnu 1948 a začleněn do Podkrkonošských, později Pojizerských pivovarů. K 1. dubnu 1958 v něm byla zastavena výroba piva a od roku 1959 se budova zrušeného pivovaru stala sídlem lomnického JZD. Zbytek rybníka byl v roce 1963 zavezen.
V roce 1993 budovu JZD opouští a ta postupně chátrá, v roce 1994 byla dokonce postižena požárem. V roce 2011 byla v areálu bývalého pivovaru (prostor pivovarského dvora) otevřena prodejna supermarketu. Výstavba této prodejny paradoxně zachránila pivovar takřka na poslední chvíli, protože investor stavby se zavázal i k jeho opravě.
[/vc_column_text][/vc_column][/vc_row][vc_row][vc_column][vc_gallery type=“image_grid“ images=“271,270,269,268,267,266″ title=“Fotogalerie druhého zastavení“][/vc_column][/vc_row][vc_row][vc_column][vc_column_text]
Kterému knížecímu rodu patří erb umístěný ve štítu zámku?
Erb ve šítu zámku patří knížecímu rodu Rohanů, majitelům lomnického zámku i panství mezi léty 1834 až 1919.
[/vc_column_text][/vc_column][/vc_row]
